Pod tímto názvem můžete zhlédnout až do 12.února 2006 ve šternberské galerii výstavu fotografů Pavla Baňky, Václava Jiráska a Jiřího Šiguta.

Z oficiálního textu výstavy :

Jestliže některé tradiční disciplíny jako např. grafika či sochařství se postupně vydělují z hlavního proudu výtvarného umění, stahují se za ochrannou bariéru „oborových akcí“(výstavy, časopisy, sympozia, ceny…) a naopak na výstavách aktuálního umění se téměř neobjevují, ve fotografii probíhá trend zcela opačný. Z uzavřené disciplíny se stalo jedno z klíčových medií současného výtvarného umění. Po rozsáhlé výstavě fotografie ?? (2004) přichází Galerie Klatovy/Klenová již s druhým koncepčně připraveným výstavním projektem, který se snaží tento vývoj posledních desetiletí reflektovat a podnítit zkoumání média, jeho kontextu a vnímání, a to nejen v rámci tradičních fotografických kategorií.

Výstava Bohatství je sestavena z prací tří českých autorů, Pavla Baňky (1941), Václava Jiráska (1965) a Jiřího Šiguta (1960), kteří se z rozdílnými záměry a z odlišných pozic dotýkají fenoménu přírody a „krásné fotografie“. Výstava chce v širším záběru naznačit jejich příbuznost se směřováním piktorialismu přelomu devatenáctého a dvacátého století, jejich vztahy s modernismem i postmodernou, v užším poukázat na významné rozdíly v autorských přístupech, které přesto jednoznačně ústí do tvorby esteticky vytříbených obrazů. Práce všech tří autorů stojí v protikladu k tradičnímu vnímání fotografie jako zrcadlového odrazu okolního prostoru a naopak zdůrazňují vizuální bohatství plochy samotného fotografického obrazu, kterého dosahují prostřednictvím obvyklých i netradičních fotografických postupů.

Tvorba Pavla Baňky navazuje na tradici moderní fotografie. Přesto, že v některých cyklech rozvíjí principy postmoderního přivlastnění, velká část jeho práce vychází z přesvědčení, že základním principem obrazů je jejich působení na lidské smysly. Na výstavu zapůjčil výběr fotografií z cyklu Intimity z druhé poloviny devadesátých let, který byl v Čechách představen v roce 2001 na jeho výstavě v pražském Rudolfinu. Velkoformátové černobílé zvětšeniny krajin se svým provedením i adjustací blíží závěsným obrazům. Podobnost s malbou potvrzuje i způsob, jakým jeho fotografie vznikají. Pracuje s dlouhými expozicemi, které kombinuje s pohybem fotoaparátu; závěrečnou fází procesu je práce ve fotokomoře, během niž osvitem, respektive částečným zakrytím světla ovlivňuje konečné vyznění fotografie. Výsledkem je brilantní fotografický obraz tvořený jasnými i lomenými odstíny šedi.

Václav Jirásek, absolvent malby na pražské Akademii výtvarných umění, je znám zejména jako člen významné umělecké skupiny Bratrstvo, která ukončila svou činnost v roce 1993. Ještě v rámci kolektivní anonymní tvorby začíná využívat možností velkoformátové fotografie. Ta splňuje jeho představy o „obřadnosti“ fotografování a zároveň má i technické parametry, které umožňují vytvářet bohatou škálu barev a tónů v intencích jeho malířského uvažování. Volbou námětů i způsobem zpracování se obrací k řadě historických tendencí, které volně přejímá. Avšak namísto toho, aby demytizoval ustálené symboly i postupy moderny, naopak s nimi souzní. Rozvíjí je téměř k hranici nesnesitelné, obsahově vyprázdněné krásy. Na výstavě Bohatství je zastoupen dvěma soubory; cyklem barevně přebujelých obrazů jarních květů z roku 2002 a staršími černobílými symbolickými krajinami.

Ani Jiří Šigut není klasickým fotografem, vedle jiných výtvarných aktivit se však dlouhodobě zabývá i konceptuální prací s fotografií. Od poloviny do konce osmdesátých let prováděl několikaminutové až hodinové expozice s otevřenou závěrkou fotoaparátu, kterými zaznamenával časové kontinuum ohraničené dobou akce (12 minut deště, Záznam jednoho dne). Na začátku devadesátých let rezignuje na použití fotoaparátu. Pokládá do krajiny fotografické papíry, aby na ně nechal několik dnů až týdnů působit přírodní procesy, které nezávisle na autorovi organizují obrazovou plochu do barevných struktur. Důležitý je i osobní prožitek z pobytu v noční přírodě, který vznik těchto prací doprovází. Podobně jako u obou předchozích autorů má výsledek výrazně „malebný“ charakter, který potvrzuje i delší časový úsek jeho vzniku, stojící v protikladu k tradiční představě fotografie, zachycující jedinečný okamžik.

Foto: Libor Bejdák

1 komentář

Comments are closed.